.: Lov na GOTY
OK, takže Playman zamachroval a pustil Morrowind – Game Of The Year Edition (+ datadisky Tribunal a výborný Bloodmoon) za bratru šest stovek, možná o pár korun míň, když to vezmete přes internet. A newt si říká – á, kamaráde, čas do toho zase jít.
Zase? Inu, původní krabici jsem nechal permanentně zapůjčenou kdesi v minulosti a tohle je rozhodně hra, která mi stojí za opakovanou investici. Je sobota po poledni, kontroluju stránky JRCčka, mají otevřeno do devíti večer a GOTY podle všeho na skladu, paráda.
Sbíráme se s místním gangem a hurá na nákupy. Ouha, na Národní visí cedule INVENTURA. Whatever, necháme se v Máji (pozn. pro mladší ročníky – v Tescu) vyvézt do nejvyššího patra, kde mají sice obecně odporný ceny (osobně jsem čekal, že tam cíl našeho putování uvidím za původních 999,-), ale tentokrát jsme tam nepotkali ani žádnou cenovou špínu, ovšem ani GOTY. Chvíli jsem ještě váhal nad Sith Lords ("klídek, to má svůj čas"), ale pak už padáme pryč kolem Jungmanna k Václaváku a po Příkopech směr Náměstí republiky.
Jen stručně: Bontonland? Morrowind jedině původní verze, cena pozoruhodně stejná. Levné CD v Jindřišský? Bývalý kolega se mi vysmál a já zavzpomínal na časy, kdy jsem na krámu musel bojovat za každou druhou objednávku. Kotva, chacha, tam potkáte tak možná Warcraft v deskové verzi. Bílá labuť – podivnější obchoďák jsem nezažil. Ošklivé místo s nízkými stropy a temnými kouty se zapšklými tvářemi ospalých prodejců. Ne, když hráč dospěje v sobotu k rozhodnutí, že si chce koupit jistou počítačovou hru, má prostě smůlu.
Poučení? Nejspíš žádné. Jen si tu potvoru asi objednám přímo od Playmana..
>| newton, 30. dubna 2005, 22:33, Plky (8)
.: ~ playlist bonanza ~
Za pochybnými účely machrování v jedné z hudebních diskuzí jsem splácal tuhle veskrze rozkošnou mapku (227.37 kB):
Kam vedou nitky? Klik na ně!
>| newton, 29. dubna 2005, 17:38, Plky (16)
.: We did it!
Fanfáry a ohňostroje, rebelové opět zničili druhou Hvězdu smrti a je čas tancovat s ewoky. Tím chci říct, že je hotova ta šílenost, kterou jsem si onehdy vydupal pro.. ej, pořád to ještě má být překvapení. Po dvou dnech bez spánku jsem se probral zhruba před půl hodinou a je mi fajn. Jak se máte vy?
>| newton, 29. dubna 2005, 14:28, Plky (2)
.: Infanta
Převrácen naruby, patří starý systém minulosti. Nové vnitřnosti si žádají nový software a nová plocha čerstvě napnuté plachty.
Nuže hrajte, moji milí! A teď – sem s tím obzorem..
>| newton, 27. dubna 2005, 1:03, Plky (4)
.: Sonic voyeurism
Už jste o něm asi slyšeli a jestli ne, je to fuk. Nooby do mě ryl tak úspěšně, až jsem si Audioscrobbler nainstaloval taky a odteď je vám skrze sluchátka v tabulce s odkazy k dispozici průběžně doplňovaný seznam muziky, která mi tu vesele vyřvává.
Je to jednoduché, báječné a tak zbytečné, jak už to na internetu s podobnými nápady chodí. Nastavit si vlastní stránku dokáže během minuty skutečně každý:
(a s prstem v nose)
Na druhou stranu – může tohle představovat začátek konce klasických hitparád? Internetové žebříčky, osvobozené od svěracích kazajek všemožných "formátů", do kterých se vejde něco nekonvenčního, jen když s tím přijde Madonna.. proč ne?
>| newton, 25. dubna 2005, 16:05, Plky (5)
.: Hype
Tak rád bych se rozepsal o věcech, které mi momentálně žerou veškerou energii, ale nerad kazím překvapení.
Stay tuned, jak se říká.
More on this later, jak se říká, když stay tuned se řeklo minule.
Do té doby pac a pusu, všechny vás miluju, některé míň.
>| newton, 25. dubna 2005, 0:39, Plky (1)
.: ICON
Čtu si tu při víně biografii Nico od Richarda Wittse a je to skutečně zvláštní, víte, tihle umělci – v sedmnácti žila jako modelka v Římě, během dalších deseti let proklepla Paříž, Londýn i New York a prošustrovala spoustu peněz, pro leckteré muže bohyně, ten úsměv z Felliniho La Dolce Vita, ach! Nechá se týrat Brianem Jonesem, aby mohla být zpěvačkou, skončí v Americe u Andy Warhola a konečně zpívá s Velvet Underground – doživotní klišé – Nico & Velvets, John Cale jako producent experimentálních alb "té Němky" ze sedmdesátých let, což o to, stala se feťačkou a heroin do smrti brát nepřestala, kdo by stál o kariéru uctívané trosky, ale víte, těch věcí, co stihla a zažila a podvolila se jen sama sobě, sklonům ke lhaní a mizerné vůli.. děcko poražené Třetí říše, do světa ji vykopla unikátní krása a ona skončí u coververze Heroes, té skvělé písně o Zdi, neopakovatelnosti okamžiku a "ostudě na jejich straně", skutečně jejich, my jsme ti báječní padlí andělé a tady dole si pouze krátíme čas do konce světa. Kněžka punku? Pchá, běž se bodnout, Wittsi, že se znáš skoro s každým a Nico k tobě chodila na televizi? No budiž, třeba máš pravdu. Lháři.
Dávno před Wittsovou knihou jsem Nico napsal písničku, respektive jen text, vycházející čistě ze setkání s její hudbou. Teď ho tu mám otevřený v druhém okně a kupodivu bych nezměnil ani slovo.. možná slovosled. A závěr se mi líbí dodnes:
It's all ragged-up here back in Berlin
and I never thought you Germans could sing
Opakuju si, že před pár dny mi bylo třiadvacet, ta-dam! Co vy? Čeho chcete v životě dosáhnout? Uspokojí vás obyčejný život? Sladký život?
>| newton, 19. dubna 2005, 1:29, Plky (6)
.: The Mother Of All Blog Entries
Standardní zaměnitelný zápisek o tom, co autor blogu našel na internetu:
Nečetl jsem Harryho Pottera. Jen asi úvodní tři stránky prvního dílu. Nemám nic proti té mašinérii kolem. Viděl jsem Vězně z Azkabanu a líbil se mi.
J.K.Rowlingová má nádherné oficiální stránky. Nějakým způsobem mi připomínají atmosféru Companions Of Xanth. A taky mám prostě slabost pro "neuspořádané pracovní stoly".
Take a look, pokud jste tam stejně jako já nikdy předtím neměli důvod zavítat.
>| newton, 15. dubna 2005, 16:27, Plky (18)
.: Fa fa fa fa FASHION!
(náhledy se zobrazí po kliknutí)
Celý článek
>| newton, 9. dubna 2005, 22:46, Plky (24)
.: Rent a metrognome!
Přemýšlím, kdy naposled mě oznámení nějakého herního projektu (pozitivně) nadzvedlo ze židle tak, jako teď Team Tarsier s jejich adventurou Metronome?
Brazil meets Neverwhere meets Grim Fandango, přijde mi. Oba palce nahoru a zároveň pevně stisknuté v pěst!
A když jsem tu nedávno plakal nad Dreamfallem, Metronome nabízí naprosto báječný příklad, že od konceptu k (virtuální) realitě nemusí být nijak daleko a především – ten převod se obejde beze ztrát na kvalitě / poetice / whatever:
Artwork ---> Hra
Eat this, Funcom.
>| newton, 8. dubna 2005, 19:50, Plky (5)
.: Dekonstrukce
Přemýšlel jsem, jak nějakým chytrým plkem dostat zpátky nahoru debatu, co se rozjela pod jedním z předchozích příspěvků. Nakonec to provedu naprosto jednoduše, uvedením následujícího Lukova komentáře, od kterého bych rád odpíchnul další debatu:
(pro jistotu hned na zacatku: nerikam, ze metody popsane dole umim pouzivat pri psani na sto procent)
Prijde mi trochu od veci, stezovat si na kratkou dobu pro aktivni hrani/recenzovani – vsichni to prozivame, vsichni jsme se s tim vicemene smirili a stejne je na tom i konkurence. Jsme herni recenzenti Ceske republiky a to ma u zapadnich spolecnosti stejnou vahu jako treba chorvatsti kolegove. Nebo turecti. Tenhle fakt je snad jasny, takze bych se mu moc nevenoval. That is the way it is.
Recenze na hru vznika jeste predtim, nez hru hraju. Ctu novinky, rozhovory, hledam v moudrych knihach (1) a na webserverech informace nebo zajimave vyroky. Udelam si informacni zasobarnu – na tom, zda se podarilo sliby splnit pak stavim zaklad recenze. A zase je to zpetne k tomu, co jsem uz rikal: recenzent musi znat historii her a vyvojaru. Tezko dukladne zrecenzuju Tabulu Rasu, paklize jsem nehral Ultimu a nejsem obeznamen s Garriotovym stylem a myslenkami. Neda se kvalitne psat – to proste nejde – z ciste vody, jen tak z niceho. Informace a akuratni udaje jsou prvnim stavebnim kamenem, nekdy i poslednim. Mam zato, ze dokud clovek nezvladne poradne napsat "technickou" recenzi, nemel by se poustet do gonzo-stylu (2).
Gillen se letmo zminuje o herni antropologii – to je podcenovana a HODNE NUTNA vec, kterou by mel recenzent zvladat. Jde o pochopeni odlisne kultury virtualniho sveta, porozumeni jeho zakonitostem a o zpetne porovnani se stavem veci, jak ho zname Z NASI REALITY (3). Vysledek by mel byt napsan v recenzi, aby hrac jasne pochopil, v cem je hra ZAJIMAVA a jak najit jeji ZABAVNOST ('hra' automaticky neznamena 'radosti vysklebeny xichty'). Tim se i do znacne miry vyhne popisovani pribehu v peti odstavcich, OMG. Jeden z nejlepsich prikladu posledni doby je Beyond Good and Evil: totalne odlisny a pritom soudrzny svet. Pronikat do nej byla zabava. Jako cestovatele me objevovani pochopitelne bavi, a jak se nedavno zminil jeden odkaz na www.gamingsteve.com (4) – zabavnost hry je dnes z velke casti o objevovani novych svetu (5).
Dobra pocitacova hra je prolnutim vsech dosavadnich umeleckych snah lidske civilizace. Jako takovou se ji musime snazit brat. Jenze zasadni problem: je takovy pristup kompatibilni s tim, co chteji cist ctenari? Na to mi odpovezte.
1) Knihy, jak jsem se 'znechucenim' zjistil, jsou proste stale tim nejlepsim. Bez Trigger Happy bych se dnes citil ochuzene a jsou to prave autori jako je SP, kteri, alespon u me, dokazi slovne definovat pocity, jake mam v prubehu hrani – napriklad syndrom "zavrenych dveri." V kostce jde o to, ze texturove NEotevritelne dvere bouraji "sense of belief". Stejne tak pomahaji knihy o literarni teorie, filmove vede atp. Tech teda nemam moc nacteno... ehm. To jsem si ted podrezal vetev. :)
2) Uplne mimo: Hunter S. Thompson, respektive prach z jeho urny, bude vystrelen kanonem. Hunterova manzelka rekla, ze by se to Huntiemu libilo, protoze mel rad delove rany.
3) Larry Holland (X-Wing) je studovany antropolog. Prohlasil, ze ho nebavi zkoumat cizi kultury, protoze mnohem vetsi uspokojeni nachazi v jejich vytvareni. A jak skvele hry navrhl!
4) http://www.grimwell.com/?action=fullnews&id=262
5) Myslenka pro Frixe: zeby zeny nerady objevovaly nezname veci? Nemyslim to na kazdou zenskou, ale obecne. Zenske jsou praktictejsi, rady resi problemy v realite (k tomu patri i drbani sousedek), jsou vetsimi spolecenskymi zviraty nez muzi, kteri maji cas na blbnuti. Nebo si ho vydupou, jakou v pripade psani tohoto postu. :)
A ted k tomu seminari: bylo by to super. Mam pro to dokonce prostor a narocne publikum ve studiu CIANT. Pred nejakym casem jsem tam zasadil ideu herniho seminare pro intelektualy, cvicne se tam prostridalo dost lidi, vcetne cizincu a ted se napad uskutecnuje v konferenci. Neco jako obeznameni se zmenou vnimani herniho media v prubehu dekad tam chybi (eh, to je to, o cem pise Frix... nejak me nenapadla vhodnejsi specifikace. asi jsem v cairu izolovanej az moc (ne, chlastam :)). Udelal bych to jako serii, kazdy by si vzal dva revolucni vyvojare a udelal o jejich praci neco jako prednasku – ale ne data typu 'roku XY vydal tohle, roku AB tamto'. Napada vas neco?
* * *
Tak jak, napadá? Šup s tím do komentáře.
>| newton, 7. dubna 2005, 11:57, Plky (12)
.: Dreamfall: Titfest
Je tohle a tohle jedna a táž dívka? Pokud ano, kde na cestě od artworku k realizaci se stala chyba? Nebo snad autoři dospěli k názoru, že vyzrálé herní publikum – z něhož se rekrutovala většinu hráčů The Longest Journey – oslovuje tupý výraz a patřičně prosvítající bradavky? OK, už April byla roštěnka s vyzývavě rozanimovanými boky, nicméně výše uvedená 3D panenka mi přijde.. hmm, nemístná? Nikdo nečeká, že ze svých wet dreams vyrostou designéři fantasy her, ale u respektované adventury (byť druhý díl se chystá ubírat tou akčnější cestou) bych osobně čekal poněkud dospělejší přístup. Holt kozy prodávají – jen se pak nelze divit, že má někdo hráčskou obec za dobytek.
Čímž neříkám, že do her nepatří nahota. Ten screenshot může být dost dobře z momentu, kdy na hrdinku navlékáte oblečení z inventáře, why not. I tak ale při srovnání s artworkem veškeré kouzlo prchá oknem a zůstává strohá, renderovaná virtualita.
>| newton, 6. dubna 2005, 20:37, Plky (14)
.: Na na na nanaca!
Do začátku:
Tak se vokažte! Upozorňuju, že největší machryně & machři zvládají nahrát desetitisíce. Klíčem k úspěchu je rozšifrovat bonusové herní mechanismy.
[update 5. 4. – 1:34, mé aktuální highscore]
[update 5. 4. – 23:12, vyžral jsem to Lockovi, shodou náhod..]
>| newton, 4. dubna 2005, 2:39, Plky (15)
.: New Grygar Journalism 8)
Kdo bere hry skutečně vážně si určitě někdy řekl – sakra, vždyť JÁ bych to vymyslel líp. Ještě na základní škole jsem o přestávkách dal dohromady papírový mix Asteroids a Laser Squad: dva hráči v raketkách se snaží trefit jeden druhého skrze bludiště zrcadel, od kterých se střely odrážejí v pravém úhlu (kdybych místo vymýšlení her dával pozor při fyzice...). Body byly za trefu do soupeře nebo náhodně rozmístěných asteroidů. Stačila k tomu obyčejná tužka, pravítko a čtverečkovaný sešit. Hře jsme říkali "Defender" a byl z toho třídní hit. Neváhal jsem a sypal z rukávu další nápady. Místo bodů se asteroidy začaly těžit – každý zásah začernil jeden čtvereček plochy a přidal kredit. Za kredity mohl hráč nakoupit lepší zbraň nebo silnější štít. Objevila se banka, do které šlo peníze ukládat, a posléze i továrny, generující za každé kolo počet kreditů úměrný počtu volných políček. Brzo představoval Defender komplexní vesmír s vybalancovanou ekonomikou. Háček byl v tom, že už ho se mnou nikdo nechtěl hrát. Ve svém grandiózním výtvoru jsem se orientoval jen já sám.
Tohle je první odstavec mé recenze na lehce přehlédnutelný Starshatter (7/10, v novém systému bych šel o bod dolů). Dovedu si představit automatickou reakci nejspíš většiny čtenářů – co to kurva plácá o sobě? Zároveň doufám, že ten (troufalý postoj) přemýšlivější zbytek pochopil, jak autor nejen s láskou vzpomíná na zpětně idylická školní léta, ale především celkem zřetelně uvádí následující informace:
- hra je propracovaná
- hra je překombinovaná
- kontinuálně ji vyvíjí jediný člověk
Recenze pak pokračuje v poměrně tradičním duchu. Co jste z uvedeného textu dešifrovali vy? Pouhé "Grygar je sebestředné hovado", jak je mi právě kvůli takovýmhle pasážím omlacováno o mou egem přetékající hlavu?
Anyway, jak sem sázím tenhle žblept, Frix v komentáři u žbleptu předchozího v podstatě uzavřel kruh a dořekl věci, které bych bez zdráhání podepsal. Tedy – k čertu se škatulkami OGJ/NGJ a nebát se recenzentů z obou konců spektra. Pokud vám jejich texty přiblíží, co je recenzovaný titul zač, samozřejmě.
>| newton, 3. dubna 2005, 23:25, Plky (5)
.: New Gillen Journalism
Onehdy, už docela dávno, jsem tu plácal cosi o nové novinařině a jak se to s ní – podle mého – má ve vztahu ke hrám. Aniž bych tušil, že velice zevrubně se stejnému tématu věnoval Kieron Gillen (před časem jsem tu linkoval jeho naprosto brilantní recenzi na Darwinii) ve svém článku New Game Journalism, ze kterého se tak trochu proti Gillenově vůli stal regulérní manifest nastupující generace drzých recenzentů.
Kieron Gillen má taky blog. Kolega! A tuhle na něm ocitoval článek z New York Times (nutno se zdarma zaregistrovat).
"Most reviews of computer games cover only the bells and whistles: how quick was the action, how cool the villains, how original the story line. Over the last year, however, a handful of gaming writers have been bringing a more personal touch to their work, using a narrative, experiential approach that acknowledges the effect of the game on the player. Their young genre even has a name: New Games Journalism, after the New Journalism of the 1960's and 70's."
Dovolil jsem si zvýraznit pasáž, která mi přijde v celé té debatě o "nové herní novinařině" zásadní. Spousta lidí mi vytýká, jakým způsobem píšu o hrách. Holt to vidím takhle, y'know?
>| newton, 3. dubna 2005, 14:34, Plky (11)
.: Prince Of Persia: Sands Of Time
Fun – Hey, I feel lucky tonight
Fun – I'm gonna get stoned and run around
All aboard for funtime..
>| newton, 3. dubna 2005, 1:39, Plky (3)
.: Půlnoční poselství
Nejdůležitější je uvědomit si:
- sebe
- smrt
- to je vlastně všechno
Zbývá jen logicky zřetězit významy věcí. Život v pravdě leží před tebou.
>| newton, 2. dubna 2005, 0:29, Plky (2)
.: Automatický text > 01
(3:17 – 3:28, první tři stopy Neu! – Neu! v podkresu)
Zuran nikdy netočil s lidmi tak, jako se to dělávalo ve východních zemích. Stával jsem se otupělým vůči jeho tendencím skákat na auta, hulákat své sny a tajná přání, chovat se zbytečně uprostřed noci a ulice, kterou zmítal tep života / alkoholu. "Je to jako přiznat si skutečnost vedle reality," blábolil na nás, až to znělo jako z tlampače. Nepochopím, jak může uspět někdo v džínách za čtyři stovky z tržnice. Zvrátil jsem hlavu dozadu a přemýšlel, kolik hvězd se právě teď dívá – spousta jich zůstávala schována za mraky. Dvacet let je málo, aby člověk pochopil, kde je jeho místo. Nohou zaseklou do zábradlí, vzepřu se proti silnici pod námi. Uhání po ní auta a náklaďáky. Ptám se, kolik je hodin. Měsíc dál svítí.
Buďte si kým chcete, ale nikdy to netrefíte tak úplně správně. Zvláštní, jak je to svým způsobem jednoduché a zároveň svazující. Dovolí vám změnit tempo, dokonce vypadnout z rytmu, ale k čemu pak srdce, když nebije? Tisíc tváří se tu ohlíží přes rameno, různá jména a povolání, neznámí lidé z nečekaných koutů světa, stejného města, jiné národnosti. Jak bych si přál, mít tě za ženu! "Zbláznil ses?" vykřikne automat, kapsa na nudu. Připadám si hloupě.
Jakkoliv báječně totiž zní příslib dychtivého souznění, samota bere roha a nemá s kým by si povídala. A přesně tyhle paradoxy by měl někdo zakázat, dřív než nám sežerou spojnice, po kterých kolísají tramvaje. Očividně jsou toho plné noviny, vrzání a skřípání neexistujících šílenců, bláznů z povolání na Ministerstvu menšin. Koupil bych akcie vlastní hlavy, mít o nich špetku ponětí. Den přichází tak těžce, ve spánku nezván.
"Nezmůžeme se ani na klavír," stýská si dívka, dcera opraváře. Dvacetkrát se jí snažím vysvětlit, že na notách nezáleží. Nepochopí to, má možná až příliš velké oči. Zpomalujeme. "Nezmůžeme se ani na tebe."
Nevím, o čem mluvit. Ty zůstáváš mým přeludem, ve tmě na zápraží, s trochou vína ve skleničce z drátěného skla. Prsty na ruce dávají tušit, kolik deště zbývá do Kodaně. Ruku na to, náčelníku.
>| newton, 1. dubna 2005, 3:28, Plky (1)
