.: I v Súdánu chodí lidé rádi do kina
..a další obrazové poznatky tuto:
(C)ourtesy of Luke
>| newton, 31. prosince 2005, 0:57, Plky (0)
.: Heart-warming affirmation
Z ebaumsworld by člověk mohl linky dolovat měsíc (třeba tenhle gól), ale ten s pány, co mluví filmové trailery, si neodpustím.
No a pak ještě tuhle reklamu.
A tohle "instruktážní video".
A Arnolda.
>| newton, 30. prosince 2005, 16:27, Plky (2)
.: The superfly style of my life
A na noc zase něco hudby, zase Ladd, zase .. (vlož superlativ) Father Divine, tentokrát úvodní Apt. C2 + neméně našláplá Ike Turner Dub, jedna lepší než druhá a obě lepší 99.5% hudby vydané v roce, který se nám tu tak sympaticky chýlí ke konci.
>| newton, 30. prosince 2005, 4:05, Plky (2)
.: Do nekonečna a ještě.. asi dvacet minut těžit asteroidy
Strávil jsem čtyři hodiny v náručí tutorialu EVE Online a zdaleka nejsme s palubním počítačem u konce.
Sice mě to neodpálkovalo jako třeba úvod Anarchy Online, nicméně klepu zubama – strachy. Vypadá to zdlouhavě & obrovsky. Jako skutečný vesmír. Absolutní protiklad Weird Worlds! Ale po prvním warpu do otevřeného kosmu jsem se culil jak malej a svíral pěstičky nadšením.
Za čtrnáct dní mi končí trial, zaplaťpánbůh.
>| newton, 29. prosince 2005, 0:50, Plky (9)
.: A sněží a sněží..
Za zvuků přiložené hudební kulisy bedlivě pozorujte tyto obrázky:
Šifrou je nostalgie. Vyhrává každý. Koho hudba ukolébá ke spánku, dobře se vyspí.
>| newton, 28. prosince 2005, 19:32, Plky (2)
.: ..a přání:
Udržujte své ledničky plné (0 mb)..
Udržujte své hlavy v teple (7 mb)..
Udržujte mír na zemi (43,5 mb)..
>| newton, 24. prosince 2005, 12:29, Plky (3)
.: Z ministra prezidentem
Ty politický mi fakt nějak jdou. 'se těšte!
>| newton, 22. prosince 2005, 14:33, Plky (2)
.: Nuda v Praze
Zabarikádoval jsem se proti nabíhající nemoci v zákopu plným čaje s medem, knih, hudby. A když hudby, tak Boredoms. Sliboval jsem Ladda, ale máte smůlu (=vás stejně houby zajímá) a čeká vás msta. Nahlas!
K téhle japonské partě jsem si cestu hledal docela dlouho, protože jakkoliv se mnou zmítal otvírák alba Chocolate Synthesizer, rozkošná Acid Police, jejich do nebe vynášená deska Super Are pro mě byla prostě nesnesitelně dlouhá zvuková koláž.
A teď jim to chroupu se všema navijákama, linkovanou titulku obzvlášť (v půlce se láme, bacha na to!). A nějaká Lea Oetzel mi píše, že mě miluje. A čtyřiadvacátýho má pršet. A v adresáři s hudbou se válí dvě automatí písničky, který už možná nikdy nedoděláme. A stránka Helen DeWitt je v loji.
No, hlavně že Super Are.
>| newton, 21. prosince 2005, 17:23, Plky (1)
.: Strana 136
Jaká byla tvoje největší zkušenost, kterou jsi v Sarajevu získal?
Nepřenosnost toho zážitku. Ono takový to "jak kdo trpěl" – to jsou krindy pindy. Děsivý je, jak to o pár set kilometrů dál vůbec nikdo doopravdy nechápe. Přijdeš domů, kde máš velmi inteligentní a vzdělanou ženu, ale když jí navrhneš, abychom k sobě jednu takovou mámu s dítětem z Jugošky vzali, protože si proti ní žijem jako prasata v žitě, ona na tebe kouká jako na blázna. V tu chvíli ti připadá jak cynická zrůda, ale ono to tak vůbec není. Prostě tu nepřenosnou zkušenost nemá a jsi pro ní Marťan. My přece máme ty "zásadní problémy", jak ze sto padesáti druhů salámu vybrat ten, kterej je dobrej a zároveň levnej, a jestli máme častějc zhasínat, abychom neměli tak velkej účet za elektriku – a ty si přijdeš s nápadem ještě živit cizí paní s dítětem! Ale já tomu rozumím, protože vysvětlit se to nedá. Už nikdy se nezbavím pocitu, že jsme parta deseti miliónů rozjívenejch, rozmazlenejch pitomců, který nemaj vůbec žádnou zásluhu na tom, že se narodili v teritoriu, kde nejde umřít hlady.
Co jsi udělal jako první věc po návratu?
Strávil jsem celý odpoledne ve vaně s horkou vodou a zapnul všechno, co svítilo nebo vrčelo...
>| newton, 21. prosince 2005, 0:18, Plky (1)
.: Ex libris
Kupodivu teď víc ležím v knížkách, než obrůstám mechem u virtuálních světů. Laddovo Father Divine na plný pecky (očekávejte další link, než mě to nadšení pustí), Bezrovo povídání s Markem Brodským na straně 32. Nahoru po schodišti dolů band – teď už nějakou tu chvíli bez Marka a s názvem zhublým na Schodiště – jsem nijak zvlášť nesledoval, ale Marka mám rád. Máme toho tolik společnýho!
"V literatuře jsem celkem obstával, protože mi nedělalo problém číst knížky, ale moc jsem nerozuměl takovejm těm věcem, jako co podtrhávat zelenou vlnovkou a co modrejma tečkama, protože jsem to nepotřeboval – když víc čteš, přestaneš dělat gramatický chyby, protože ony tě fláknou do oka."
Taky zrovna vyprávěl, jak mu Horses Patti Smith přivezla z Ameriky nevlastní máma Brejchová. Wow.
>| newton, 20. prosince 2005, 17:13, Plky (0)
.: Na cestě k ruinám
Nepřestávám se divit spoustě věcem. Tuhle odpočívám opřenej o trouchnivějící dveře vymlácenýho stavení, poslouchám vrzání okenic a kolem na sebe pokřikujou lidi s elfama a skřet. Že prej jestli je silnější kouzelník nebo černokněžník? Ale – co na tom? Není nejsilnější vždycky ten, kdo najde sám sebe?
Znával jsem jednoho elfa, nevypadal na moc, ale co proti němu zmohli i stokrát silnější válečníci, když se ten kluk prostě nenechal trefit? Tancoval kolem a smál se jim do očí, než ty chudáky podříz' kudlou. Byla to moc pěkná kudla, poctivě zpracovaná, s nápisem v runách na čepeli. Stálo tam: "Každému, co jeho jest." Aby taky ne.
>| newton, 20. prosince 2005, 9:07, Plky (3)
.: Na cestě z Gludia do Dionu
Dion je nádherný městečko. Ze svahu na něj hází stín kostel, domky jsou natláskaný jeden na druhej a rynku chybí jen pořádná kašna. Že kousek na sever jsou bažiny a pradávná věž Cruma – to tu nikoho netrápí.
Kopce všude kolem drží potvory uvnitř bažin, a když už se nějaká odváží na dohled, stráže se o ni postarají, nebo to za ně udělaj' hrdinové, jakejch se tu vždycky pár najde. Pendlujou mezi Popravištěm, kde maj chcíplotiny pré, a věží, co láká na svou do světélkujícího kamene zakletou minulost.
Až budu velký, vydám se dovnitř.
>| newton, 19. prosince 2005, 10:45, Plky (7)
.: Události, komentáře
Zamiloval jsem se a nechal ostříhat. Do obrazu od Tomáše Císařovskýho, ostříhat s jedním pruhem vlasů ponechaným náhodě. Obraz se jmenuje "Zlom poznání" a visí nám teď v předsíni (našel jsem ho zapomenutej u našich ve sklepě), sebe si prohlížím v zrcadle. Do toho Mike Ladd, propadám mu čím dál víc, i když zrovna nemluví. Takový lidi (a teď myslím i Tomáše) by měl člověk obdivovat, student studovat, učitel učit, církev světit.
"Zlom poznání" naprosto obdivuhodně zakryl díru po zásuvce a rozpraskanou omítku, co v té předsíni máme. Je tam teď se "Zimou" Alfonse Muchy, zvláštní dvojice.
A já mám zase novou čepici.
>| newton, 18. prosince 2005, 22:16, Plky (4)
.: Svícny v oknech přes ulici
Co si to o sobě ten sníh myslí, o čem se nás snaží konstantním padáním od brzkýho rána přesvědčit? Že tu zůstane do Vánoc? Ho ho ho.
>| newton, 17. prosince 2005, 20:00, Plky (6)
.: Princ z Persie je Ru.. Lotyš!
(update: opravena národnost, děkujeme ex-Finům za zpřesnění)
Parkouristy jsem vždycky obdivoval, ale kluk z následujícího videa..
..je fakt třída. Akrobacie perskýho prince mi po tomhle nepřijde ani zdaleka tak nereálná. Pokud se vám nechce čekat, přetočte na druhou minutu.
>| newton, 13. prosince 2005, 15:36, Plky (9)
.: Repost z nyxu
Vždycky jsem si říkal, že můj blog nebude kompletní, dokud neuvedu příspěvek nadpisem "Repost z nyxu". To je on:
Samozřejmě Banksy.
>| newton, 13. prosince 2005, 0:09, Plky (3)
.: René, já a Jean Reno
Odpoledne píšu Radkovi, že už to skoro mám. Chci text odevzdat, než zmizím na koncert. Jak já jim rozumím. Nakonec to nestihnu.
Před půlnocí jsem doma, sedám ke zbývajícím 1k+ znakům. Neskutečně mě rozbolí hlava. Fuck. Fuck. Nic nejde. Pustím rádio, střídavě lehám na pohovku, Montreal prohraje 5:3 a mně je nezávisle na tom příšerně. Ve tři ráno Radka ujišťuju, že recenze bude. V pět usnu na dvě hodiny, probudím se bez bolehlavu, uvařím čaj, do přehrávače natáhnu déšť, sežeru dvě jablka, doklepu text. Cink.
>| newton, 11. prosince 2005, 11:04, Plky (10)
.: Heading for a log
Tohle je asi nejhezčí zvuková křivka, o kterou jsem zatím měl tu čest zakopnout..
Odkazuje na písničku, s níž má společného jen to, že ji právě teď poslouchám (to finále!). Vždycky zapomenu, jak báječní PUSA jsou, jak famózní texty a melodickou hudbu sypou z rukávu, jako by se nechumelilo.
A ono se nechumelí. Na (podařeném!) křestu nového alba Malé Bílé Vrány se mi podařilo rozseknout si ret, opravdu dost. Takže tiše skučím a srůstám a spím hodinu, protože systém už absolutně ztratil pojem o biorytmech.
>| newton, 7. prosince 2005, 7:23, Plky (1)
.: Trhni si, Sandmane
Jde to s člověkem z kopce, když se mu zdá sen o tom, že se stěhuje do Strašnic, a přímo v tom snu si připomíná, že o tom bude muset napsat na blog. Brr.
Ale, sen to byl přesně z toho ranku živejch, co vám po probuzení zlomí srdce. Obvykle mě hlava napálí materialistickými kravinami typu mám spoustu peněz, kupuju si tohle, tohle a tohle, ale tentokrát se podvědomí předvedlo v celý parádě.
Ne, že bych tušil, proč zrovna Strašnice – vypadalo to tam všelijak, jen ne jako ve skutečnejch Strašnicích, travnatý kopce a skály a potok a malej vodopád, ale jakkoliv nenávidím přesazování se z jednoho konce Prahy na druhej, tady jsem málem pošel, když přišlo probuzení a realita mi nafackovala, abych si to zklamání extra pamatoval.
A byl tam fotograf krajiny se zvláštním fotoaparátem z pneumatiky a žárovky, tramvaje na Průběžný, fotbal v horním patře starý továrny a holka, připomínající mi dvě holky skutečný.
A teď? No přece Písnička, Písnička, Písnička..
>| newton, 3. prosince 2005, 17:44, Plky (8)
.: Písnička
Jednoho večera se malá holčička / náhle objevila na mé dlani
Copak tu holčičko sama pohledáváš / to není místečko na čekání
Já nejsem holčička, já jsem tvá písnička / A nohy v botičkách mě pěkne zebou
Není tu lavička a ty bys vědět měl / já se ti stydím říct, že chci být s tebou
I když teď spíš Minotaur.
>| newton, 1. prosince 2005, 0:40, Plky (2)
