.: Někdy stačí vidět
hvězdu a pozorovateli v hlavě startuje představivost na maximum. Taky slyšíte to hučení? Obrovská rozžhavená čínská koule vibrující časoprostorem — a před ní ta zbytečná halda šrotu, co ji astronomové ve frontě na granty nemůžou vystát.
>| newton, 30. července 2008, 10:21, Plky (3)
.: Veselí a sebevědomí mladí Evropané
(viz)
>| newton, 24. července 2008, 12:05, Plky (3)
.: "Jak se přibližujete pravdě,
vaše samota vzrůstá."
Děsíte mě, Houellebecqu!
TOTIŽ KONCEPT MÝ VÍRY
JE SOUSTAVNÝ CHVĚNÍ
KDYŽ JE SLYŠET HUDBA
I TAM, KDE NIC —
>| newton, 21. července 2008, 21:17, Plky (6)
.: en Provence
Slunce, hmyz, stopy dávných Římanů. Akvadukt prorostlý křovinami, jeho kameny balancující na kořenech olivovníků napříč prachobyčejnou venkovskou silničkou. Kontrast s četbou RW — nepřestává mě fascinovat civilizace rozplynutá do
ničeho (jen květin).
Krpál do Baux stojí za všechen pot: pod městem couvá do skály kamenolom, připomínající víc hrobku egyptskýho krále. Uvnitř chladu a tmy dočasná instalace promítání Van Gogha na cca patnáctimetrový stěny, barvy se rozplývají jedna do další, rozsvěcujou pole levandulí přes tóny klasiky. Je to jednoduchý a pro lidi a silný. Natáhni výtvarný umění na stěnu kamenolomu a zasáhne každýho.
Větší zážitek si ale nesu z pozdního odpoledne v St. Rémy, z kostela uvnitř černýho jako uhel, kde varhaník cvičil dokola stejnou sekvenci o deseti tónech. Nešlo odejít. V hlavě je slyším doteď, ale sem vám je přepsat neumím a na klavíru mi nejdou najít..
Ke dvaceti letům starý kolo a já na něm se táhneme podél kaňonu Verdon jako traktor. Cestou kafe v nejkrásnější kavárně (La Palud, naproti kostelu), šedivá kočička na šedivý zídce pod šedivou oblohou, klid. Jinde jenom po garrettovsku vymetám stíny v rámci schovky před nesnesitelným vedrem, a taky porpvé v životě plavu v moři, který je odporně slaný..
Doma omylem na výstavu fotografií z archivu hraběte Chotka. Vidím milovanou noordwijckou pláž kolem roku 1900, mlhavou a rozmazanou oproti ostatním, překvapivě kvalitním fotkám. Minulost! Dole na Újezdě se pak imperialisticky hádám o radaru a menších zlech, dál na Kampě soustružím achachachacha revoluční základ osnov pro základní školy. Přírodní vědy pospojovaný do jedinýho předmětu, rozvinutýho zhruba takhle
aby jako mláďatům bylo vštípeno povědomí o vesmírným celku co nejdřív a nejsrozumitelněji ve všech vazbách. Když mi učitelka diktovala -ný -natý -ičitý, dozvěděl jsem se hovno o čemkoli. A přitom stačilo ukázat nahoru na oblohu a začít.
Dvanáctiletý RW podotýká:
There aint that many sir prizes in life if you take noatis of every thing. Every time wil have its happenings out and every place the same. What ever eats mus shit.
>| newton, 12. července 2008, 1:05, Plky (1)
