.: 3rd Stage Navigator
5, Guild, House, Rare
P4 I2, C3, R3, NTR
"Engage to generate X spice in the Guild Hoard. X equals the Navigator's prescience rank."
>| newton, 26. března 2009, 21:13, Plky (1)
.: Rozpoznávání vzorců
Trčím nad instalacema v práci, tak si tu hraju starý alba, ty svoje. Čas, do kdy od publikování je nepotřebuju slyšet, je poměrně ustálená veličina. Machines in Here <3 <3 <3. U Conq. si teď říkám, proč jsem na začátek nacpal to nejhůř stravitelný a neotevřel s All Clear — kolik lidí tak odpadlo po minutě a nikdy neslyšelo schovaný hitovky? Z toho mála většina, odhaduju. The Fall byla první písnička, první zážeh, nehty o tabuli & chuť vykašlat se na kompromisy. Fláknout s ní dozadu znamenalo
! Pouštím si sebe sama z Last.fm, kde si mě jinejch pár lidí hází do loved tracks. Zvláštní pocit.
Taky jsem tuhle jen tak mžoural do zrcadla v novým místě a starejch myšlenkách a jako už několikrát předtím mi do hlavy skočil slogan, kterej budu následujícího netušim kolik času obalovat novejma písničkama. Není vyhnutí. Jako už několikrát předtím bude zase jako první název, určující a svatej, půjčenej z knihy, kterou jsem paradoxně nečetl.
Všeobecně mám tendence brát věci za nesprávný konce.
>| newton, 22. března 2009, 22:50, Plky (3)
.: Skrze tě
Album namixovaný z YouTube muzikantů. Lidstvu je dáno ovládnout vesmír.
>| newton, 18. března 2009, 13:28, Plky (3)
.: Střety na konci měsíce
Rád bych vám pověděl o jednom báječném filmu. Zvířata mě sice povznesla hodně vysoko, ale to jsem byl znavenej a taky mám ohromnou slabost pro opeřený tvory. Ne, jestli mě teď aktuálně něco skutečně rozsvítilo, byl to Werner Herzog s dokumentem Encounters at the End of the World, kde chodí s kamerou po Antarktidě a natáčí.. lidi.
Lingvistu na kontinentu bez jazyků. Čecha Libora, jak nechce mluvit o svém útěku z Československa. Anglického vulkanologa v tvídovém obleku za mínus bůhvíkolika. Jednoduchá a nádherná filmařina z míst, kde je toho k vidění podstatně víc, než by člověk konejšenej těmi ostatními dokumenty čekal.
Došlo mi, že potřebuju vidět další Herzogovy filmy. Konci světa předcházející The Wild Blue Yonder, s Bradem Dourifem v roli mimozemského vypravěče. Rescue Dawn. Aguirre, hněv boží. Fitzcarraldo. U Aguirreho najdu v záznamu na imdb výmluvnou memorable quote:
Okello: [Hallucinating] That is no ship. That is no forest.
[Arrow hits him]
Okello: That is no arrow. We just imagine the arrows because we fear them.
(to mi samozřejmě obratem připomnělo úvod Fontány a "I will not die. Not here. Not NOW." — tihle konkvistadoři!)
Herzog prý onehdy dostál obskurní sázky a snědl svou botu, vařenou na česneku. Bez podrážky ("Kuře přece taky nesníte i s kostmi..").
Čerstvě po šedesátce točí na Jižním pólu a klade otázky, které vyvedou z míry chlapíka, co už dvacet let žije s tučňáky. Titulky podloží Herzog ozvěnami tuleňů, co nemají daleko do kroucení frekvencí na sedmdesátkovém syntezátoru. Je svědkem elektrifikovaného blues uprostřed mrazu, ze kterého jde hlava kolem.
Jsem tímhle upřímně fascinován a dělá mi stále větší problémy rozumět tomu, že někoho podobně berou věci, které sám považuju za nadbytečné, nehodné pozornosti (v praxi třeba ty odmítané requesty na facebooku, sorry). Každá minuta strávená nad čímkoli ne-fascinujícím zdá se mi zdržením od skutečných kouzel existence, skutečného (tady opatrně) Boha. J. si ťuká na čelo, když přesně o tomhle uvažuju v každodenních chvílích nezaměstnanosti. Nevím, jestli jí to mám mít za zlé.
My jsme svědci vesmírné velkoleposti, my jsme médiem, co vesmíru přednáší jeho krásu, cituje se na konci filmu. Taková definice se mi líbí, konvenuje mojí víře. V jakým vztahu je ale k našemu katastrofickýmu osudu? Ke křehkosti civilizace a života vůbec? Nevěřím, že na tenhle vztah jde aplikovat pozemský koncepty — jde ale potom nějakej prapůvodní vůbec objevit, vůbec člověčím intelektem zpracovat? Bude na to potřeba intelekt kolektivního vědomí? Počítačovýho vědomí? Kvantovýho tintilión-core vzdálený budoucnosti? Já to chci vědět teď!
Zpátky v praktický rovině jsem si ale při záběrech z Antarktidy uvědomil, co by tak asi mohlo být tím Velkým, čeho bych se rád dožil, tím zásadním, na co se do vysokýho věku těšit: navrtání ledovýho příkrovu Europy a prozkoumání tamního oceánu. Konkrétní plány už jsou.
>| newton, 5. března 2009, 11:20, Plky (5)
